Stavba sklárny byla zahájena roku 1794.
Zakladatem byl kníže Alois z Liechtensteina.
Celkový rozpočet na výstavbu sklárny 9 908 zlatých.
Její činnost byla zahájena v polovině roku 1795.
Nejdříve byla huť vybavena dvěma tavícími pecemi.
Díky tomu, že zde pracovali nejen místní lidé, ale taky skláří z okolí i z ostatních lokalit liechtensteinských panvstí na Slovensku či Rakousku, došlo zde k propojení výrobních tradis a sklo získalo osobytý styl výroby.
Nejdříve se zde vyrábělo z obyčejného nazelenalého skla různé druhy stolního skla, sklo hostinské, lampy, cylindry a dokonce i sklo okenní.
Lepší druhy skla se začaly vyrábět až ve 2. pol. 19. stol., kdy sklárnu koupil podnikatel pak Emanuel Zahn.
Emanuel Zahn kupuje sklárnu pro rodinnou firmu Josef Zahn-Co. Tato společnost sklárnu vlastní až do roku 1945, kdy je znárodněna a zkonfiskována.
Nový majitel staví další sklářskou pec.
Zavádí výrobu jemného křišťálového skla zdobeného broušením, hranováním a rytím.
Nový majitel taky získává další skláře (skláře ze Šumavských skláren i dalších koutů Rakouska-Uherska). Tito skláři se svými zkušenostmi pomohli při zavádění nových technik a způsobů výroby. Začíná se věnovat větší péče při výběru surovin, zejména sklářskému křemenu. Suroviny k tavení se připravovaly přímo ve sklárně (potaš, křemen).
Obchodně byla sklárna v této době orientována na Vídeň, kde měla sklárna velkoobchod a dispoziční sklady.
Emanuel Zahn přispěl k rozvoji sklárny zkvalitněním výroby a rozšířením sortimentu stolního skla, do kterého vnesl nejen dobové požadavky, ale také mnoho výtvarných impulzů z vídeňského prostředí.
Za jeho působení se započalo s výrobou stolních souborů broušených, malovaných a později i s leptem v kombinaci se zlatem. Pod jeho řízením došlo také k rozvinutí starých tradic dnešní proslulé květenské kalíškoviny.
Syn Emanuela Zahna přestavěl dosavadní přímé vytápění pecí bukovým dřevem na vytápění generátorovým plynem vyráběným ze dřeva a vybudoval novou brusírnu, kde nahradil vodní pohon, pohonem parním.
V roce 1894 přeměnil název hutě na Zahn a Göpfert s firemní značkou Z&G a místo Straňanská huť začal užívat místní název Květná.
Značka brzy získává punc kvality a je vyhledávanou na světových trzích. Zřizuje nové dispoziční sklady v Londýně, Paříži, Berlíně i Hamburku, vystavuje na veletrzích v Lipsku.
Na přelomu dvacátého století byla postavena druhá tavící pec na generátorový plyn, sortiment výrobků se rozšiřuje o sklo leptané, dekorované technikou panto, giloš a ocelotisk.
Výroba leptaného skla byla zavedena už v roce 1897 jako ve druhé sklárně v Evropě. K rytí dekorů byly používány anglické pantografy a giloš stroje firmy Kutzscher.
Techniky panto a giloš se ve sklárně rozvinuly a firma si nechala některé leptané obvodové dekory patentovat jako chráněné vzory.
Na světových trzích si získaly oblibu díky prvotřídní ruční práci stolní soupravy bohatě dekorované s mnoha hladkými a broušenými nohami.
Tohle sklo se v té době vyváželo do USA, Afriky, Austrálie, Egypta Skandinávie, Rakouska, Německa a Švýcarska.
1991 - dokončena výstavba nového vstupního areálu sklárny
1990 - 2002 - sklárna je součástí Crystalexu a.s. Nový Bor. Jde o období, kdy se do sklárny neinvestuje. Vrcholí to v roce 2002 kdy je sklárna uzavřena
Na konci roku 2002 sklárnu kupuje jako většinový vlastník Odborový svaz zaměstnanců sklářského, keramického, bižuterního průmyslu a porcelánu.
2004 - Majoritním vlastníkem se stává česká investiční společnost Synex CZ a.s.
Od roku 2005 začala sklárna, v rámci hledání nových tvarů a vzorů výrobků, spolupracovat s předními českými designéry (Olgoj Chorchoj, Rony Plesl, Bára Škorpilová)
